Nechat plynout životproud řekyodraz ve vodní hladině a sem tam se zastavitnadechnout sea děkovat

V roztříštěných slovech v těch zlámaných zbytcích rozdrcených písmen a hlásek rezonuje touha ta co je hluboko výčitkyzabodnuté jako ostří nože hůř než to slzy bez vody a soli co jsou jen z tužeb výčiteka pocitů

Napadlo mě, že sem zveřejním svůj úkol do semináře z českého jazyka, jedná se o otevřený dopis adresovaný známé, pro nás nějakým způsobem blízké, osobnosti. Já si pro své psaní vybrala mého oblíbence - Tomáše Kluse. Přeji přjemné počtení :). Milý…

V žilách zní dusot kopyt a v roztřesených dlaních svíráme právo na lásku v kolotoči dění života kolem nás se zdá že je rozevlál vítr do všech stran ta malá zrnka naděje… snad padnou na úrodnou půdu

Čí je to vina a kdo za to může že se ztrácíme mizíme stejně jako zář zapadajícího slunce krvácejícího do mraků že nás přikryla mlha a spadla až k srdci a ve vráskách rtů ulpělo pár vět co přestaly dýchat…

Zapomněli jsme srdce někde na rozcestí a taky na stole ve sklenici vína zapomněli jsme srdce ve výlohách s drahým štěstím zapomněli jsme srdce v podbízivé kráse která není opravdová zapomněli jsme srdce otevřít dobrým lidem lásce a pokoji

Zůstali jsme visetna větáchbez podmětůa z těchpolámanýchslovjsme upletlitři omluvynamočené v lítosti jednu já toběty mne druhoua třetítřetíta patří Bohuza nás oba

V předzahrádce domu u cesty na rohu rostou kopretiny vím že jsou tvé nejmilejší přál jsem si ti přinést alespoň jednu jedinou ale dům byl zrovna na prodej a já neměl tolik peněz co stojí tvoje radost co stojí pár kopretin

Až přeteču ti ze rtů a setrváme skryti zhasne všech tisíc věží Prahy až růže přestanou vonět tebou a kopretiny ztratí všechny lístky pak budeme utíkat loukou plnou krvácejících vlčích máků a má dlaň tvou obejme až se z knih ztratí všechny básně……

Byl zrovna tuším máj vůně šeříku tepala ve spáncích lehký déšť naposledy líbal kostky kamenitého chodníku jeho kapky umíraly dřív než bylo jim povoleno promluvit a trpělivě rozmáčely květy třešní ty květy jež ještě nedávno byly svědky lásky té lásky…